Biologická léčba těžkého astmatu: správná fenotypizace a hodnocení odpovědi jsou základem cílené terapie

Biologická léčba dnes představuje preferovanou možnost u pacientů s těžkým, nedostatečně kontrolovaným astmatem, u nichž nestačí maximální inhalační terapie. Nové stanovisko německých odborných společností shrnuje současné možnosti biologické léčby a zdůrazňuje význam správné fenotypizace, výběru terapie na základě biomarkerů a komorbidit i pravidelného hodnocení léčebné odpovědi. Cílem je nejen omezit exacerbace a potřebu systémových kortikosteroidů, ale také směřovat k dosažení klinické remise.

Současné možnosti biologické léčby

Autoři vycházejí z odborné literatury, aktuálních registračních podmínek a klinických zkušeností. Dokument se věnuje sedmi biologikům ze čtyř terapeutických tříd používaným u těžkého astmatu: omalizumabu, mepolizumabu, reslizumabu, benralizumabu, dupilumabu, tezepelumabu a nově také depemokimabu.

Volba biologické léčby má vycházet z fenotypu astmatu, biomarkerů zánětu typu 2 a přítomnosti komorbidit. U alergického fenotypu se uplatňuje anti‑IgE léčba, zatímco anti‑IL‑5/IL‑5R léčba je zaměřena především na eozinofilní astma. Dupilumab a tezepelumab mohou být účinné u alergického i nealergického eozinofilního fenotypu. Při volbě léčby mohou hrát významnou roli také komorbidity, například chronická rinosinusitida s nosními polypy nebo atopická dermatitida.

Hodnocení odpovědi rozhoduje o dalším postupu

Biologika mohou u těžkého astmatu významně snížit četnost exacerbací, případně je zcela eliminovat, omezit potřebu systémových glukokortikoidů a zlepšit kontrolu astmatu i plicní funkce. Podle autorů jsou proto u vhodných pacientů preferována před dlouhodobou systémovou kortikoterapií.

Odpověď na biologickou léčbu by měla být vyhodnocena po 3‑6 měsících. Posuzovat se má zejména četnost exacerbací, potřeba perorálních kortikosteroidů a kontrola astmatu. Při velmi dobré odpovědi se má v léčbě pokračovat, při částečné odpovědi je možné individuálně zvážit pokračování nebo změnu biologika a při nedostatečné odpovědi je třeba znovu posoudit mimo jiné adherenci, komorbidity, správnost fenotypizace i samotné diagnózy.

Závěr pro klinickou praxi

Moderní léčba těžkého astmatu směřuje k individualizovanému výběru biologika a systematickému sledování jeho účinku. Cílem již není pouze zmírnění symptomů, ale také prevence exacerbací, minimalizace systémové kortikoterapie, stabilizace plicních funkcí a dosažení klinické remise u části pacientů. Autoři současně představují standardizované formuláře pro zahájení a následné hodnocení biologické léčby, které mají podpořit její správnou indikaci a dokumentaci.

Zdroj

Převzato a adaptováno z:

Klimek L, Buhl R, Brehler R, et al. Position paper on the documentation of biologic therapies for severe asthma. Allergo J Int. 2026;35:65‑76. doi: 10.1007/s40629‑026‑00368‑w.
Publikováno 15. 4. 2026.

https://link.springer.com/article/10.1007/s40629-026-00368-w